Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dítě jako obětní beránek

22. 08. 2017 9:15:38
Hádáme se o zákony, peníze či vhodnou interaktivní tabuli, ale nějak jsme pozapomněli, že dítěti, které sedí ve školní lavici, jsou všechny tyto okolnosti úplně fuk

V celé té současné záplavě přijatých či nepřijatých školských předpisů (kariérní řád, pamlsková vyhláška, povinné předškolní vzdělávání) nějak zaniká to nejpodstatnější, proč vlastně do školy děti chodí – učit se v bezpečném a podnětném prostředí vše, co bude ve svém budoucím životě potřebovat. Hádáme se o zákony, peníze či vhodnou interaktivní tabuli, ale nějak jsme pozapomněli, že dítěti, které sedí ve školní lavici, jsou všechny tyto okolnosti úplně fuk.

Dnešní doba je plná takřka nemilosrdných válek všech se všemi, mezi rodiči, rodičem a učitelem či přímo se školou. Procento neurotických projevů všech hráčů na tomto poli stoupá. Hysterická a exaltovaná učitelka je častým objektem mediálních hrátek, stejně tak jako opilý rodič či agresivní podnikatel snažící své dítko protěžovat.

Ne nadarmo se tvrdí, že základ dobrého vzdělání je vždy rodina a její rovnováha. Pokud pomine, pak duševní stav všech jejich členů s sebou zákonitě přináší různorodé neurotické projevy. Rodiče velmi často, a většinou nevědomě, kladou svůj neurovnaný partnerský život na obětní oltář svých nenaplněných ambicí, nejistoty a zklamání jednoho z druhého. V této nevyhlášené válce se jejich děti stávají obětními beránky.

Dětská schopnost přivykat tlaku je dána věkem, typem závislosti, osobnostním rozvojem a také omezenou hranicí vlastních zkušeností. Dítě jim v takové situaci nemůže poskytnout, co si rodiče přejí. Rodiče nezřídka nutí dítě, aby překračovalo své schopnosti, talent i zkušenosti. Očekávají dospělého, svého poradce, náhradního partnera, zdroj uspokojení svých nenaplněných přání, rodinného tlumočníka, spojence, ale také špicla v nepřátelském ležení. Očekávají, že dítě bude toho druhého provokovat a jemu donášet. Dítě je v rukou rodičů nejen zbraní, ale současně i snadno manipulovatelným cílem.

Rodina je školou života, přičemž matka i otec jsou v této škole klíčovými učiteli. Pokud jsou ze sebe navzájem zklamáni a nedokáží to zpracovat, stávají se prachbídnými učiteli. Protože se dítě učí o celém světě právě jejich prostřednictvím; jeho postoje, vnímání, vědomosti i uvědomění sebe sama jsou narušeny, neboť rodiče vnímají spíše jen svá přání a fantazie, a nikoli realitu.

Za svou dlouholetou praxi jsem skoro denně slýchal rodiče odmítající připustit svůj podíl viny na poruchách chování dítěte. Za všechno mohla genetika, tchýně, vítr severák a další možné i nemožné události.

Rodiče si nepřipustí realitu a ani na okamžik neuvažují o tom, že problémy jejich dítěte jsou pouhým odrazem jejich vlastních postojů, chování a výchovných metod. Jsou-li rodiče emočně stabilní a mají-li mezi sebou harmonické vztahy, jejich děti si poradí téměř s jakýmikoli výchovnými metodami, ať již jsou tvrdé, náročné, plné trestů a pochval, volné či velmi striktní. Dítě má velkou pružnost ve schopnosti tolerovat ohromující množství nepříznivých situací, pokud žije ve vnímavém rodinném prostředí. Jestliže je však mezi rodiči patrná nesnášenlivost, je-li dítě neustále zmatené a dostává protikladné příkazy, je výsledek nasnadě: jakékoli výchovné metody selhávají.

Naše moderní společnost klade na rodinu celou řadu rozporuplných požadavků, které vyvolávají stresové situace (zaměstnání, honba za kariérou, peníze, LGBT) a které nebyly ještě před pár stoletími (ba ani desetiletími) běžné. Je to důsledek průmyslové revoluce a permanentního procesu změny hodnot.Takovým příkladem může být například vstup dvouletých dětí do mateřské školy. Přitom všem je známo, že do tří let dítěte je rozhodujícím prvkem rozvoje osobnosti právě rodina a matka obzvlášť. Podobnými kroky jen napomáháme odcizení těch nejbližších a stresové faktory jen prohlubujeme.

A k tomu dnes přistupuje rychlost výměny informací, život ve virtuální realitě, celkové odcizení. Právě v tomto světle působí směšně kdysi tak populární metoda výuky jazyků – přejímání jiného jména, prý proto, aby se žák ve škole zbavil svého já a plně se vžil do cizojazyčného prostředí. Z Petry je najednou Jean, aniž dítě chápe, proč se vlastně jmenuje jinak „Pořiďte si dítě, dá vás zase dohromady,“ je taky rada za všechny peníze, kterou občas rodiče slyší v poradnách. A když k tomu přidáme nyní (ne) populární obraz nové rodiny, kterou již netvoří jen žena a muž, tak...

Náš moderní svět je psychickými tlaky přímo protkán. Sociologické studie přitom jasně ukazují, že opravdové stresové situace (přírodní katastrofy, ekonomické krize, politické změny apod.) rodinné vazby jen upevňují. Mnohem více zničující je tedy stres, který se rodí přímo uvnitř

rodiny, neboť právě ten zlikviduje a zcela rozloží každou rodinnou jednotku. Rodinné konflikty se vrací jako bumerang.

Základem poruch chování dětí jsou rodiče, kteří trvají na chování svých dětí podle svých přání a fantazií, a nikoli podle skutečných dispozic dítěte a jeho potřeb.

Jak tady škola může pomoci? Jedině prostřednictvím časově náročné, opatrné a důmyslné diplomacie ze strany učitele, výchovného poradce, ředitele či psychologa můžeme rodiče dovést k poznání, že hledání jejich role při odstraňování problémů nelze přeskočit. Bez výčitek a vyvolávání pocitu viny. A tak jsme se zas dostali na začátek.

Škola musí v nejbližších letech přinést především zklidnění, snížení neskutečné byrokracie, uvolnění rukou kantorům a všem ostatním zaměstnancům k tomu, proč ve školách jsou – aby se věnovali dětem na poli, kde je děti skutečně potřebují - aby škola přestala být sociální úřadovnou a producentem lejster; aby škola přestala být druhým bojištěm a aby dětem přinesla alespoň bezpečné a podpůrné prostředí, když doma plápolají bojové vatry.

(inspirováno otcem)

Autor: Milan Hausner | úterý 22.8.2017 9:15 | karma článku: 11.33 | přečteno: 326x

Další články blogera

Milan Hausner

Školní docházka nebo JEN povinnost předškolního vzdělávání?

Online komunita diskutuje na mnoha serverech o posledním roce mateřské školy, který se stal od prvního září povinným. Zda jde o povinnou školní docházku či ne, nechávám na vás. V podstatě je to fuk, povinnosti platí tak jako tak.

18.9.2017 v 13:14 | Karma článku: 13.85 | Přečteno: 405 | Diskuse

Milan Hausner

Rasista nebo sluníčkář?

V dnešní době je velmi populární vidět svět černobíle, hledat jednoduchá řešení a populisticky s demagogickým patosem ovládat masy. Jako kdyby se vrátila doba mého mládí, což vždycky nemusí být zrovna pozitivní.

11.9.2017 v 19:56 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 928 | Diskuse

Milan Hausner

Míra bezpečí dítěte na ulici, ve škole a online

Ředitelé škol vědí že v současné době se těžiště šikany přesunulo do online prostředí. Formy skryté šikany reagující na situace v třídním kolektivu jsou mnohdy daleko krutější a mají dalekosáhlé následky.

3.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 10.46 | Přečteno: 257 | Diskuse

Milan Hausner

Jak jsem díky volbám zhubnul. Okamžitě a bez diety

Politika je vždy směsicí reality a fantasmagorií, představ politiků, úšklebků opozice, ale na konci stojí rozhodnutí, která následně ovlivňují chod celé společnosti. Někdy přináší docela nechtěnou, byť jen krátkodobou potěchu.

28.8.2017 v 8:15 | Karma článku: 12.33 | Přečteno: 261 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jakub Kouřil

Provázek

Pochází z červa a ještě hodně toho v něm zůstalo. Souká se jako had a líže zem. Káže o míru, káže o lásce, bije se v prsa, ale v nitru jej tlačí vulkán. Zatížen jako Sysifos, nese si svou matrici, kterou si razí své opakování.

26.9.2017 v 11:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Tomáš Houška

Příběh Arménie

Pro mnoho lidí je Arménie tajemnou zemí někde daleko, a když máme zalovit v paměti, co jsme se o ní učiili v dějepise, většinou musíme přiznat, že nic. Výlet do té současné nechám na příště, pojďme nahlédnout do její historie.

26.9.2017 v 10:15 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 221 | Diskuse

Karel Janďourek

Vibrátor... aneb lepší, než dlouhý vysvětlování

Pomalu nám začal školní rok a rozebíhají se kroužky. To je veliký nápor na rodinnou organizaci a logistiku.

26.9.2017 v 9:40 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor Popovský

Nový podvod nevládních organizací: Pašování lidí, s. r. o.

Překlad článku Douglase Murrayho „New NGO Racket: Smuggling, Inc." pro českou verzi Gatestone Institute zpracovaný paní Helenou Kolínskou a mnou."

26.9.2017 v 9:14 | Karma článku: 29.38 | Přečteno: 848 | Diskuse

Šárka Bayerová

Špinavé nádobí jí lezlo na nervy

A protože doposud nikdo nic nevymyslel, začala hloubat sama. Povedlo se. Zrealizovala sen každé ženy - konečně se nádobí mylo samo....

26.9.2017 v 8:30 | Karma článku: 21.31 | Přečteno: 578 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 12.89 Průměrná čtenost 417

nejsem politicky organizován, jsem bytostně přesvědčen o naprosté nutnosti systematické podpory dostupnému vzdělávání pro všechny, včetně zájmového. Proto mne profesně i lidsky potěšilo, když jsem byl ČSSD osloven, abych principy rovných příležitostí hájil proti čistě elitářským tendencím. Stejně tak kvalita vzdělávání nestojí na množství osvojených pouček, osnovách rozepsaných na minuty, ale na vyváženosti všech činností, na nadšených kantorech, kteří budou důstojně zaplaceni. Především však na zdravém rozumu.

Narodil jsem se 28. 5. 1955 v Písku. Vystudoval jsem Vysokou školu zemědělskou, pedagogiku a školský management. Po téměř celou profesní kariéru jsem působil jako ředitel pražské ZŠ Lupáčova; expert pro využívání digitálních technologií ve školách včetně autorství různorodých aktivit v prevenci negativních jevů v online prostředí. Opakovaně jsem byl pracovníkem ministerstva školství pro strategii digitálního vzdělávání a podílel se na jejím vývoji od roku 2002. Jsem duchovním otcem národní soutěže učitelské tvořivosti DOMINO ČR, kde letos proběhne již VII. ročník. Vedl jsem celou řadu projektů v oblasti polytechnické výuky a mezinárodních výměn a také spolupracoval na stávajícím konceptu hodnocení kvality škol Českou školní inspekcí. V současnosti pracuji jako vedoucí oddělení školství MČ Praha 3. Jsem nositelem dvou prestižních ocenění Evropské jazykové ceny v letech 2014 a 2016. Překládám z angličtiny a jsem členem správní rady Nadačního fondu Umbilicus. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.