Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rasista nebo sluníčkář?

11. 09. 2017 19:56:44
V dnešní době je velmi populární vidět svět černobíle, hledat jednoduchá řešení a populisticky s demagogickým patosem ovládat masy. Jako kdyby se vrátila doba mého mládí, což vždycky nemusí být zrovna pozitivní.

Pan Fendrych ve svém blogu komentuje na základě jednoho průzkumu míru české xenofobie, český rasismus se diskutuje všude horem dolem. Kdo není rasista, je hned sluníčkář a obráceně.

I já bych chtěl dvěma drobnými příběhy přispět do této nikoli ožehavé, ale doslova žhavé problematiky.

Před časem jsem byl ve vlaku svědkem hovoru dvou postarších dam. Velmi se zlobily nad skutečností, že v nejmenované škole přijali tři žáky černé pleti. Bylo zřejmé, že šlo o pohled zevnitř, a tudíž bylo pro mne zajímavé sledovat celou tu škálu povzdechů. Jen namátkou vybírám:

Jak mohou vzdělávat skupinu žáků, když ti noví nic česky neumí? (relevantní poznámka)

Jsou divní, protože se tak divně dívají, vždyť z těch očí kouká, že někoho zavraždí. (domněnka)

Ani chvilku neposedí. (relevantní poznámka),

S rodiči není žádná řeč. (relevantní poznámka),

Jsou to stejně teroristi. (domněnka)

Nemají žádné kamarády.(relevantní poznámka)

Ředitelka se o to nestará. (relevantní poznámka)

A mohl bych pokračovat...

Sami vidíte, že jde o směsici reálných zkušeností, ale také domněnek plných předsudků, pelmel záměn příčin a důsledků. V hovoru těchto dam ale prolínalo jediné, neochota začít přemýšlet jinak, hledat nové přístupy, a hlavně neochota cokoli měnit. Ideální je mít pořád tu naši školičku hezky pro české Honzíky a Mařenky.

Tak jsem se trochu vložil do hovoru... a se zlou jsem se potázal. Na stranu paní učitelek se přidalo další osazenstvo vlaku...

Cesta domů proběhla v živé, už ale ne, jak se dříve říkalo, přátelské diskuzi nad tím, jak nám ti cizáci plundrují naši zem, jak globalizace ničí naše české peciválství a málem nebylo daleko toho, abych byl inzultován, ač jsem se snad nikdy nepral. Toho pozitivního se vážně mnoho neozvalo. Přidal se ke mně jen obrýlený klučina, který se snažil nesměle připomenout, jak jsme vlastně už skoro všechno dobrovolně za pětistovku dolarů či eur rozprodali a toho vlastního nám už tolik stejně nezbývá... A tak když jsem vystupoval, nabyl jsem dojmu, že do příměstského vlaku asi nepatřím.

Druhý příklad na sebe nedal dlouho čekat, jen do následujícího dopoledne. V tramvaji jsem naslouchal průvodci, který doprovázel anglicky mluvící skupinu. Líčil jim, jak je strašné se v hotelu potkat se skupinou ruských turistů. Nikoli konkrétně s člověkem, ale s národem jako takovým. Jsou prý všichni nevzdělaní, hluční, zloději a... Když jsem se mu pokusil říci, že Rusko má bohatou kulturu a mnohé úžasné kulturní památky, odvětil mi, že on je neviděl, a tudíž nic takového nejspíš neexistuje. Průvodce hovořil anglicky velmi dobře a byl si toho víc než dobře vědom a dával svou jazykovou převahu nad většinou těch obyčejných plebejců, co jezdí sockou do práce, jasně na odiv.

Nejdříve jsem si říkal, to máš z toho, že posloucháš cizí hovory. Jenže...

Na pražském čerstvém vzduchu mi pak došlo, že předsudky a první dojmy jsou to, co vytváří obraz cizinců jako čehosi nepřátelského vůči naší úžasné české demokratické dokonalosti. Často žijeme ve svém uzavřeném světě předsudků, představ, pocitů a jakési pomatené víry. Pranic nám není platný internet či globalizace, k čemu je otevřené okno do světa, když nosíme neprůhledné brýle plné zášti, malosti a zupáctví. Nevidíme dál než jen na špičku nosu, a to ještě toho vlastního. Běda, co kdyby měl jinou barvu... A to jsem ještě zapomněl, že vlastně Mařenku s Jeníčkem abys lupou v české škole pohledal, to tam najdeš samého Denise s Patricií. Tady nám globalizace ukázala jednoznačně svou tvář.

Není také bez zajímavosti, že v projektu, který jsme na naší škole řešili po několik let, se ukázalo, že spolužáci vnímají daleko hůře svého vrstevníka ze smíšeného manželství než černého migranta jako poleno.

Ne, nejsem příznivcem otevřené a vítací země, která přijme každého a pak zpláče nad výsledkem. Migrace je vážným problémem, který je nutno řešit, není ale přece možné a priori dopředu všechny odsoudit a hodit do jednoho pytle. Vím, lidé chtějí jednoduchá a jednoznačná opatření. Mají na ně právo, protože bezpečnost každého z nás musí být prioritou, stejně tak jako ochrana našich historických tradic a kořenů. Pes si také chrání své teritorium, a pranic tady neobstojí poznámka, že my jsme přeci lidé, ne zvířata. Je nepochybně pravdou, že přílišná otevřenost je salámovou metodou likvidace tradic a našich hodnot a nijak mne neutěší to, že se podobných konců už určitě nedožiju. A princip kolektivní viny jsme už, také doufám, vyhnali z našich hlav, i když mám silný pocit, že se tam v poslední době zavrtává zase zpátky.

Ve světě otevřených hranic, globálních sítí však nemáme žádnou šanci se uzavřít do nepropustné a neprodyšné ulity, obehnat celou zemi kilometry vysokým plotem. To ale neznamená, že si nemáme své teritorium důsledně bránit, i za cenu některých represivních opatření zachovat hodnoty, které k našemu historickému území patří. A nepochybuji, že společnost takový přístup ocení, i když to bude možná znamenat některé nepopulární kroky.

Autor: Milan Hausner | pondělí 11.9.2017 19:56 | karma článku: 17.14 | přečteno: 928x

Další články blogera

Milan Hausner

Školní docházka nebo JEN povinnost předškolního vzdělávání?

Online komunita diskutuje na mnoha serverech o posledním roce mateřské školy, který se stal od prvního září povinným. Zda jde o povinnou školní docházku či ne, nechávám na vás. V podstatě je to fuk, povinnosti platí tak jako tak.

18.9.2017 v 13:14 | Karma článku: 13.85 | Přečteno: 405 | Diskuse

Milan Hausner

Míra bezpečí dítěte na ulici, ve škole a online

Ředitelé škol vědí že v současné době se těžiště šikany přesunulo do online prostředí. Formy skryté šikany reagující na situace v třídním kolektivu jsou mnohdy daleko krutější a mají dalekosáhlé následky.

3.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 10.46 | Přečteno: 257 | Diskuse

Milan Hausner

Jak jsem díky volbám zhubnul. Okamžitě a bez diety

Politika je vždy směsicí reality a fantasmagorií, představ politiků, úšklebků opozice, ale na konci stojí rozhodnutí, která následně ovlivňují chod celé společnosti. Někdy přináší docela nechtěnou, byť jen krátkodobou potěchu.

28.8.2017 v 8:15 | Karma článku: 12.33 | Přečteno: 261 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jakub Kouřil

Provázek

Pochází z červa a ještě hodně toho v něm zůstalo. Souká se jako had a líže zem. Káže o míru, káže o lásce, bije se v prsa, ale v nitru jej tlačí vulkán. Zatížen jako Sysifos, nese si svou matrici, kterou si razí své opakování.

26.9.2017 v 11:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Tomáš Houška

Příběh Arménie

Pro mnoho lidí je Arménie tajemnou zemí někde daleko, a když máme zalovit v paměti, co jsme se o ní učiili v dějepise, většinou musíme přiznat, že nic. Výlet do té současné nechám na příště, pojďme nahlédnout do její historie.

26.9.2017 v 10:15 | Karma článku: 12.70 | Přečteno: 221 | Diskuse

Karel Janďourek

Vibrátor... aneb lepší, než dlouhý vysvětlování

Pomalu nám začal školní rok a rozebíhají se kroužky. To je veliký nápor na rodinnou organizaci a logistiku.

26.9.2017 v 9:40 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor Popovský

Nový podvod nevládních organizací: Pašování lidí, s. r. o.

Překlad článku Douglase Murrayho „New NGO Racket: Smuggling, Inc." pro českou verzi Gatestone Institute zpracovaný paní Helenou Kolínskou a mnou."

26.9.2017 v 9:14 | Karma článku: 29.38 | Přečteno: 848 | Diskuse

Šárka Bayerová

Špinavé nádobí jí lezlo na nervy

A protože doposud nikdo nic nevymyslel, začala hloubat sama. Povedlo se. Zrealizovala sen každé ženy - konečně se nádobí mylo samo....

26.9.2017 v 8:30 | Karma článku: 21.31 | Přečteno: 578 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 12.89 Průměrná čtenost 417

nejsem politicky organizován, jsem bytostně přesvědčen o naprosté nutnosti systematické podpory dostupnému vzdělávání pro všechny, včetně zájmového. Proto mne profesně i lidsky potěšilo, když jsem byl ČSSD osloven, abych principy rovných příležitostí hájil proti čistě elitářským tendencím. Stejně tak kvalita vzdělávání nestojí na množství osvojených pouček, osnovách rozepsaných na minuty, ale na vyváženosti všech činností, na nadšených kantorech, kteří budou důstojně zaplaceni. Především však na zdravém rozumu.

Narodil jsem se 28. 5. 1955 v Písku. Vystudoval jsem Vysokou školu zemědělskou, pedagogiku a školský management. Po téměř celou profesní kariéru jsem působil jako ředitel pražské ZŠ Lupáčova; expert pro využívání digitálních technologií ve školách včetně autorství různorodých aktivit v prevenci negativních jevů v online prostředí. Opakovaně jsem byl pracovníkem ministerstva školství pro strategii digitálního vzdělávání a podílel se na jejím vývoji od roku 2002. Jsem duchovním otcem národní soutěže učitelské tvořivosti DOMINO ČR, kde letos proběhne již VII. ročník. Vedl jsem celou řadu projektů v oblasti polytechnické výuky a mezinárodních výměn a také spolupracoval na stávajícím konceptu hodnocení kvality škol Českou školní inspekcí. V současnosti pracuji jako vedoucí oddělení školství MČ Praha 3. Jsem nositelem dvou prestižních ocenění Evropské jazykové ceny v letech 2014 a 2016. Překládám z angličtiny a jsem členem správní rady Nadačního fondu Umbilicus. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.