Politika je vždy směsicí reality a fantasmagorií, představ politiků, úšklebků opozice, ale na konci vždy stojí rozhodnutí, která následně ovlivňují chod celé společnosti. Když se pak politik obklopí sborem našeptávačů, lobbistů a zlatokopů (nejen zlatokopek), není naprosto žádná šance, aby v takovém prostředí vznikala smysluplná politika. Taková, která vyjde vstříc většině společnosti, když zrovna není před volbami a kdy ještě na hlasech voličů záleží.
A tak si dnes čtu o koblihách, pomerančích, elektronických účtenkách, dárcích sem a zase tamhle. Čtu a slýchám o platech přesahujících 40 000 Kč, půjčkách pro novomanžele, mateřských školkách zadarmo a...
Celá naše společnost se zhmotnila do bankovek, mince ty už ani nepočítáme. Z politiků se staly slibotechny, jenže Mototechna, kdysi renomovaný podnik, je dnes už taky byť lepší, ale přeci jen second hand.
Pak k tomu přidejme ona úžasná videa lidských a pracovitých leaderů, jak kuchtí guláš, nebo malují svá díla z mnoha úhlů najednou, tu loví s harpunou štiku, a máme před sebou úžasné osobnosti, které dovedou naši společnost k zářným zítřkům. Ještě že tu nemáme moře, to bychom viděli i vybrané politiky v neoprénu. Cyklistické kombinéze jsme ale neušli.
Kampaně, kampaně, kampaně a zase kampaně. To je to, co nás celé září čeká. Podle některých stran jde o volby, jaké tady ještě nebyly, ve kterých jde o všechno. Hodnocení nechávám zcela na vás. Když ale vstoupíme do typické české pivnice, názory se, myslím, nezměnily. Prostý občan je už nyní znechucen všemi těmi hrátkami, pravdami, polopravdami, manipulacemi a kýbli s bahnem a špínou.
Svým způsobem se mi v mé krátké a nejspíše jepičí účasti v politice povedla fantastická věc. Zhubnul jsem. Okamžitě a bez diet. Nic takového se mi nepodařilo za posledních padesát let. A teď najednou to šlo šupem, a rovnou dobrých čtyřicet kilo.
Že to bylo jen ve PhotoShopu? To přece nevadí, vždyť jsme v době, kdy se sliby a klamy počítají.
Doma to ale nezafungovalo, a vyhnali mne od ledničky stejně. Ona fotka, na které jsem tolik „zchudl“, posloužila dobře k obveselení všech mých známých, až se za břicho, co nemají, popadali. Dokonce i moje máma, která leží vážně nemocná v LDN, se po dlouhé době rozesmála.
A tak doufám, že se většina občanů této naší krásné republiky bude po volbách taky smát, no spíše usmívat, a ne jen skřípat zuby.