Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rasista nebo sluníčkář?

11. 09. 2017 19:56:44
V dnešní době je velmi populární vidět svět černobíle, hledat jednoduchá řešení a populisticky s demagogickým patosem ovládat masy. Jako kdyby se vrátila doba mého mládí, což vždycky nemusí být zrovna pozitivní.

Pan Fendrych ve svém blogu komentuje na základě jednoho průzkumu míru české xenofobie, český rasismus se diskutuje všude horem dolem. Kdo není rasista, je hned sluníčkář a obráceně.

I já bych chtěl dvěma drobnými příběhy přispět do této nikoli ožehavé, ale doslova žhavé problematiky.

Před časem jsem byl ve vlaku svědkem hovoru dvou postarších dam. Velmi se zlobily nad skutečností, že v nejmenované škole přijali tři žáky černé pleti. Bylo zřejmé, že šlo o pohled zevnitř, a tudíž bylo pro mne zajímavé sledovat celou tu škálu povzdechů. Jen namátkou vybírám:

Jak mohou vzdělávat skupinu žáků, když ti noví nic česky neumí? (relevantní poznámka)

Jsou divní, protože se tak divně dívají, vždyť z těch očí kouká, že někoho zavraždí. (domněnka)

Ani chvilku neposedí. (relevantní poznámka),

S rodiči není žádná řeč. (relevantní poznámka),

Jsou to stejně teroristi. (domněnka)

Nemají žádné kamarády.(relevantní poznámka)

Ředitelka se o to nestará. (relevantní poznámka)

A mohl bych pokračovat...

Sami vidíte, že jde o směsici reálných zkušeností, ale také domněnek plných předsudků, pelmel záměn příčin a důsledků. V hovoru těchto dam ale prolínalo jediné, neochota začít přemýšlet jinak, hledat nové přístupy, a hlavně neochota cokoli měnit. Ideální je mít pořád tu naši školičku hezky pro české Honzíky a Mařenky.

Tak jsem se trochu vložil do hovoru... a se zlou jsem se potázal. Na stranu paní učitelek se přidalo další osazenstvo vlaku...

Cesta domů proběhla v živé, už ale ne, jak se dříve říkalo, přátelské diskuzi nad tím, jak nám ti cizáci plundrují naši zem, jak globalizace ničí naše české peciválství a málem nebylo daleko toho, abych byl inzultován, ač jsem se snad nikdy nepral. Toho pozitivního se vážně mnoho neozvalo. Přidal se ke mně jen obrýlený klučina, který se snažil nesměle připomenout, jak jsme vlastně už skoro všechno dobrovolně za pětistovku dolarů či eur rozprodali a toho vlastního nám už tolik stejně nezbývá... A tak když jsem vystupoval, nabyl jsem dojmu, že do příměstského vlaku asi nepatřím.

Druhý příklad na sebe nedal dlouho čekat, jen do následujícího dopoledne. V tramvaji jsem naslouchal průvodci, který doprovázel anglicky mluvící skupinu. Líčil jim, jak je strašné se v hotelu potkat se skupinou ruských turistů. Nikoli konkrétně s člověkem, ale s národem jako takovým. Jsou prý všichni nevzdělaní, hluční, zloději a... Když jsem se mu pokusil říci, že Rusko má bohatou kulturu a mnohé úžasné kulturní památky, odvětil mi, že on je neviděl, a tudíž nic takového nejspíš neexistuje. Průvodce hovořil anglicky velmi dobře a byl si toho víc než dobře vědom a dával svou jazykovou převahu nad většinou těch obyčejných plebejců, co jezdí sockou do práce, jasně na odiv.

Nejdříve jsem si říkal, to máš z toho, že posloucháš cizí hovory. Jenže...

Na pražském čerstvém vzduchu mi pak došlo, že předsudky a první dojmy jsou to, co vytváří obraz cizinců jako čehosi nepřátelského vůči naší úžasné české demokratické dokonalosti. Často žijeme ve svém uzavřeném světě předsudků, představ, pocitů a jakési pomatené víry. Pranic nám není platný internet či globalizace, k čemu je otevřené okno do světa, když nosíme neprůhledné brýle plné zášti, malosti a zupáctví. Nevidíme dál než jen na špičku nosu, a to ještě toho vlastního. Běda, co kdyby měl jinou barvu... A to jsem ještě zapomněl, že vlastně Mařenku s Jeníčkem abys lupou v české škole pohledal, to tam najdeš samého Denise s Patricií. Tady nám globalizace ukázala jednoznačně svou tvář.

Není také bez zajímavosti, že v projektu, který jsme na naší škole řešili po několik let, se ukázalo, že spolužáci vnímají daleko hůře svého vrstevníka ze smíšeného manželství než černého migranta jako poleno.

Ne, nejsem příznivcem otevřené a vítací země, která přijme každého a pak zpláče nad výsledkem. Migrace je vážným problémem, který je nutno řešit, není ale přece možné a priori dopředu všechny odsoudit a hodit do jednoho pytle. Vím, lidé chtějí jednoduchá a jednoznačná opatření. Mají na ně právo, protože bezpečnost každého z nás musí být prioritou, stejně tak jako ochrana našich historických tradic a kořenů. Pes si také chrání své teritorium, a pranic tady neobstojí poznámka, že my jsme přeci lidé, ne zvířata. Je nepochybně pravdou, že přílišná otevřenost je salámovou metodou likvidace tradic a našich hodnot a nijak mne neutěší to, že se podobných konců už určitě nedožiju. A princip kolektivní viny jsme už, také doufám, vyhnali z našich hlav, i když mám silný pocit, že se tam v poslední době zavrtává zase zpátky.

Ve světě otevřených hranic, globálních sítí však nemáme žádnou šanci se uzavřít do nepropustné a neprodyšné ulity, obehnat celou zemi kilometry vysokým plotem. To ale neznamená, že si nemáme své teritorium důsledně bránit, i za cenu některých represivních opatření zachovat hodnoty, které k našemu historickému území patří. A nepochybuji, že společnost takový přístup ocení, i když to bude možná znamenat některé nepopulární kroky.

Autor: Milan Hausner | pondělí 11.9.2017 19:56 | karma článku: 20.43 | přečteno: 1318x

Další články blogera

Milan Hausner

Moje první miliarda aneb jak učit finanční gramotnost

Poslední dobou všichni hořekujeme nad úrovní finanční gramotnosti žáků či spíše skoro celé společnosti. A řešení je tak prosté. Nechme učit odborníky.

30.9.2017 v 18:27 | Karma článku: 13.39 | Přečteno: 457 | Diskuse

Milan Hausner

Školní docházka nebo JEN povinnost předškolního vzdělávání?

Online komunita diskutuje na mnoha serverech o posledním roce mateřské školy, který se stal od prvního září povinným. Zda jde o povinnou školní docházku či ne, nechávám na vás. V podstatě je to fuk, povinnosti platí tak jako tak.

18.9.2017 v 13:14 | Karma článku: 13.93 | Přečteno: 445 | Diskuse

Milan Hausner

Míra bezpečí dítěte na ulici, ve škole a online

Ředitelé škol vědí že v současné době se těžiště šikany přesunulo do online prostředí. Formy skryté šikany reagující na situace v třídním kolektivu jsou mnohdy daleko krutější a mají dalekosáhlé následky.

3.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 276 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Jurutka

O principech a komunistech pod pirátskou vlajkou

Tenhle rok divný. Tenhle rok není fajn. Odešel Leonard Cohen, odešel Wabi Daněk. A odešel další kus svobody. Totalita rozkopla dveře svojí neomalenou nabubřelou nohou a hned tak se nehne. Ta noha je Babišova.

22.11.2017 v 22:14 | Karma článku: 23.73 | Přečteno: 607 | Diskuse

Hatem Berrezouga

An Open Letter to Al-Jazeera from a Muslim living in Prague.

The Crazy and Shameful Reality of Islam and Muslim Leaders in the Czech Republic. Dear Al-Jazeera, Dear Mr. Heijmans, As a Muslim, I am outraged by the lies and the bias both Muslim community leaders, Raed Shaikh and Vladimir Sanka

22.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 17.93 | Přečteno: 535 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška svým rozměrným pozadím učila cizinku slušnému chování

„Včera jsem tu svou macatou postavu fakt ocenila, Honzo.“ Maruška se zprudka posadila, až pod ní proutěné křesílko strastiplně zaúpělo. Proti svým zvyklostem si vysypala do kafe snad půlku cukřenky a dala se do vyprávění.

22.11.2017 v 20:38 | Karma článku: 26.90 | Přečteno: 752 | Diskuse

Pavla Temrová

Jak udělat z chudé babičky paní domácí a z dědy rentiéra

Přestože si senioři polepší vyššími důchody, mnoho z nich se bude i nadále uskromňovat, aby poplatili, co potřebují. Někteří by se ale mohli mít lépe. Řeč je o „zlatém vejci“, které není na první pohled vidět.

22.11.2017 v 16:23 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 938 | Diskuse

Josef Hejna

V zátoce sviní?

Záměrně to jméno v nadpise píšu malým písmenem, protože ty svině asi plavou v politice, ale kdo ví... Zátoka sviní je asi věčná.

22.11.2017 v 13:00 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 396 | Diskuse
Počet článků 7 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 493

Občas si Vás, milé čtenáře, dovolím oslovit s nějakým tím blogem, teď už i mimo školství.

Narodil jsem se 28. 5. 1955 v Písku. Vystudoval jsem Vysokou školu zemědělskou, pedagogiku a školský management. Po téměř celou profesní kariéru jsem působil jako ředitel pražské ZŠ Lupáčova; expert pro využívání digitálních technologií ve školách včetně autorství různorodých aktivit v prevenci negativních jevů v online prostředí. Opakovaně jsem byl pracovníkem ministerstva školství pro strategii digitálního vzdělávání a podílel se na jejím vývoji od roku 2002. Jsem duchovním otcem národní soutěže učitelské tvořivosti DOMINO ČR, kde letos proběhne již VII. ročník. Vedl jsem celou řadu projektů v oblasti polytechnické výuky a mezinárodních výměn a také spolupracoval na stávajícím konceptu hodnocení kvality škol Českou školní inspekcí. V současnosti pracuji jako vedoucí oddělení školství MČ Praha 3. Jsem nositelem dvou prestižních ocenění Evropské jazykové ceny v letech 2014 a 2016. Překládám z angličtiny a jsem členem správní rady Nadačního fondu Umbilicus. 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.